Kdo byli Portáši
Strážci hor jsou už po tři staletí součástí valašského kraje. Obyvatelé této části Moravy, která kdysi tvořila zemskou hranici s Uhrami, znali hory, byli fyzicky zdatní, urostlí a odvážní. Po bitvě na Bílé hoře, kdy v zemi panoval útisk, hlad a bída, se Valaši vzbouřili proti státu, církvi a vrchnosti.
Těchto nepokojů využívali i méně čestní poddaní. Kradli a zabíjeli. Do toho všeho se na Moravu přiřítili Turci a Tataři, po nich sem vpadli uherští povstalci, přes hory se z Uher šířil také mor. Nakonec přišly strašné kurucké vpády po roce 1700. Všechny tyto události pravděpodobně přispěly ke vzniku sboru portášů, předchůdců dnešních pohraničníků.
V roce 1638 nařídil císař Ferdinand III. Zemskému hejtmanovi Salmovi, aby nechal odvést sto mužů do ochranného sboru „Věrných Valachů“. Přitom ho důrazně nabádal, aby při formování sboru dával pozor a rozeznával Valachy věrné a spolehlivé od nespolehlivých.
Název portáši vznikl snad z latinského slova porta – brána nebo z maďarského portyáz(portás),což byl strážce brány. Takovými bránami byly průsmyky, kterými nepřátelé vpadali na Moravu. „Portáši v pasoch“ (průsmycích) zůstávali ve službě, i když byla ostatní zemská obrana rozpuštěna. Přitom si měli všímat i lupičství.
Seznam osob z ochranného sboru z roku 1666 vydaný na Buchlově čítá 23 mužů. Od začátku spadalo rozhodování ve věcech portášů císaři. Když se situace v zemi uklidnila, byl sbor rozpuštěn, ale jakmile se zločinnost zvedla nebo hrozily vpády, byl znova zřizován. Císař se sboru nakonec zbavil s odkazem, že je to orgán spíše zemský než císařský. Moravský zemský sněm potom svolával nebo rozpouštěl sbor portášů podle uvážení až do roku 1717, kdy bylo rozhodnuto, že portáši budou fungovat jako stálý bezpečnostní sbor a bude mít stálou vnitřní organizaci.
Hlavním posláním portášů bylo udržovat bezpečnost osob a majetku v kraji hradišťském. Patřily do něj i Vsetín, Vizovice, Valašské Klobouky a Brumov, a kraji přerovském, kam spadaly Hranice, Valašské Meziříčí a Rožnov pod Radhoštěm. Portáši se ale pohybovali i v jiných krajích, když naháněli, zatýkali, předváděli provinilce a zločince do zemských či vrchnostenských žalářů. Sloužili vlastně po celé Moravě.
Zajímavá byla výzbroj Portášů. Nosili krátkou ručnici Těšínku, ty se vyráběly v Těšíně. Starším typem byl takzvaný púlhák s dlouhou hlavní, valašský obušek čili valaška s topůrkem dlouhým až po prsa, krátká šavle, přes rameno mošna na chleba. V mošně s chlebem nebo ve zvláštní kabele měli provazy na svazování zločinců. Někteří měli provazy kolem pasu. Dál měli polní flašku(čutoru), provaz s olověnou koulí na konci. Bylo to jakési laso, kterým hodili, ono se omotalo kolem těla a potom trhnutím stáhli zločince k zemi. K tomu byli zvlášť cvičeni. Nosili také toulec na prach a olovo. Oblékali se do obyčejného valašského kroje. Odznaky své hodnosti nenosili, protože se navzájem znali.
Pět portášů z desátnictva bylo pořád ve službě, pět bylo doma. Po měsíci se střídali. Ti, co byli doma, měli být po ruce pro nepředvídatelné události. Lajtnant mohl svolat všechny portáše na služební úkon, kontrolovat službu a u vrchnosti i obcí se dotazovat na jejich chování.
Do služby chodily portášské hlídky většinou na několik dnů. Nocovali v panských budovách, v dědinách a v dřevěných boudách-čartákoch, které byly rozmístěny po horách a kopcích.
Hlavní povinností portášů bylo potírání zločinnosti a zbojnictví. Když ustalo loupežnictví, věnovali se portáši všeobecnému policejnímu dohledu. Upozorňovali i na nebezpečí požáru v chalupách. V pozdější době chytali také mladé muže, kteří se vyhýbali vojně, vodili zločince, doprovázeli oddíly vojáků, kteří mašírovali do války. Zločince, který se vzpouzel, mohli i zabít. Za to portáš odpovídal jen svým nadřízeným, ne soudu.
V roce 1739 byli portáši povolaní patentem moravského tribunálu ke službě při uzavření hranic, když se z Uher šířil dobytčí mor. Opatření proti moru bylo velmi přísné. Když někdo neuposlechl stráž na troje zavolání, mohl být okamžitě zastřelen.
Ač byli portáši z lidu, museli nejednou sloužit státu a vrchnosti coby policejní sbor, zasahovali také proti bouřícím se lidem. V polovině 18. století bylo na žádost vrchnosti z meziříčského panství vysláno proti neposlušnému lidu vedle vojáků i třicet portášů.
Portáši byli vysláni také v případě, když vsetínská vrchnost nařídila roku 1758 poddaným z Leskovce, aby rozorali a zaseli pastviny na vrchu Jahodném, který podle listin užívala obec Leskovec sama.
V té době dosáhnul portášský sbor takového uznání, že roku 1786 byl podaný zemskému sněmu návrh, aby se jejich působnost rozšířila na celou Moravu. Na konci 18. století byli portáši zřízeni i ve Slezsku.
Jeden z nejznámějších portášských hejtmanů byl Jiří Mikuláštík (socha v Jasenné).
Převzato z Mladé fronty DNES
Copyright © ZLINSPORT.CZ, 2011 | Sdílet