František Hlavica
Narodil se ve Vsetíně 23.ledna 1885 v rodině řezbáře Františka jako nejstarší. Od ranného dětství rád kreslil.Poprvé na sebe upozorni zdařilými karikaturami učitelského sboru už na obecné škole.Vzbudily vlnu obdivu ale i nevole. Po tomto nevydařeném pokusu musel František upustit od malování a začal se věnovat hudbě,konkrétně hry na housle.
František zpočátku uvažoval o tom stát se hudebníkem, ale maminka, kterou oddaně miloval mu to rozmluvila. Chtěla z něj mít kněze. To se však nelíbilo otci, který prosazoval dědictví řemesla. Přihlásil proto syna na řezbářskou školu do Valašského Meziříčí.
Františka řezbařina docela bavila, ale pořád ho to táhlo zpátky k malování. I přes finanční potíže zkusil přijímací zkoušky na Akademii do Prahy. Doprovázel ho tam dokonce sám otec. Nejprve nedůvěřivě, ale nakonec radostně překvapen, že byl František přijat mezi prvními.
Počátky v Praze byly vzhledem k finanční situaci Hlaviců velmi krušné. V tom samém roce kdy nastoupil Hlavica na Akademii, nastoupil zde i profesor Hanuš Schwaiger. Mladý Hlavica se stal postupně jeho nejoblíbenějším žákem(později mnohaleté přátelství). Schwaiger si všiml, že František strádá a pokoušel se ho finančně podpořit. Po půl roce studia, vzhledem k výsledkům, mohl přestat platit školné. Díky Schwaigrovým doporučením získával i své první významnější zakázky. Díky nim se už sám uživil. Obdržen několikrát první cenu na žákovských výstavách Akademie a byl dokonce představen císaři Františku Josefovi I. jako nejlepší žák. V průběhu studia se stal Schwaigerovým spolupracovníkem.
Po ukončení studií nastoupil František Hlavica vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník. Zde si osvojil německý a italský jazyk(v průběhu života se naučil ještě další 4 jazyky).
Po vojně se vydal na cestu do Itálie, kde vznikla nejoblíbenější Hlavicova technika, množství skic, které jsou většinou v soukromých sbírkách po celé republice.
Jak se vrátil z Itálie žil střídavě v Praze a na Vsetíně. Práce z tohoto období vystavoval v r.1910 v pražském Rudolfinu, jejich kvalita byla oceněna stipendiem do Španělska, kde navázal mnohá přátelství a získal mnohá ocenění na státních soutěžích. Zde se mu velmi dařila a byl by zde i zůstal nebýt silného vztahu k vlasti.
Do vypuknutí 1.světové války žil v Praze, kde maloval ve svém ateliéru. V průběhu války ho však povolali na frontu jako velitele setiny. Prodělal boje v zákopech na ruské frontě. Válku snášel Hlavica velmi špatně. Koncem roku 1917 byl převelen do Krakova k leteckému oddílu. Zde přednášel nauku o terénu, meterologii, konstrukci letadel. Ve volných chvílích stejně jak v Rusku kreslil. V roce 1918 byl jako technický důstojník poslán na italskou frontu. Tady rovněž maloval četné akvarely. Byl ale raněn do pravé ruky a s potížemi z tohoto zranění se potýkal celý život. Po návštěvě císaře Karla, jemuž byl za výkony představen, Františka odvelely do Vídně, kde zůstal až do konce války.
V roce 1919 se Hlavica usazuje v Brně. Zúčastnil se první výstavy spolku ALEŠ, jehož byl členem. Otevřel soukromou školu malby, ale když zjistil že mu práce v ní zabírá více času než předpokládal, zrušil ji a věnoval se jen malbě, zejména portrétní a ilustraci. V portrétní malbě získal uznalý obdiv. Nejznámější portréty jsou: T. G. Masaryk, Petr Bezruč, Jan Kubelík a další. Díky T.G.M. se seznámil s jeho bratrem českým velvyslancem Janem Masarykem s kterým procestoval Francii a Velkou Británii. František po té portrétoval i prezidentovu dceru Olgu a vnoučata. Mezitím získal definitivu jako profesor kreslení na brněnské technice v r.1928 a tím splnil další přání svých rodičů.
Na rodný Vsetín však František nikdy nezapomněl a i při velké pracovní vytíženosti jej navštěvoval. S bratrem Rudolfem, nadšeným turistou "objevili" Javorníky. Kouzelná krajina na moravsko-slovenském pomezí oba uchvátila natolik, že ji začali málem považovat za ráj na zemi. František, zde začal snít o chatě na vrchu zvaném KOHÚTKA. Po počátečních obtížích a různých obstrukcích provázejících povolování stavby byla Kohútka SIBI ET AMICIS počátkem 30.let dostavěna podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče.
Dlouho se Hlavicovi z Kohútky netěšily; brzy po dostavění vyhořela. Se značnými nesnázemi ji obnovili a zvětšili, aby mohla sloužit i jako turistická základna.
První správcovou Kohútky ustanovil František svou sestru Vincencii.
Roku 1933 po návratu z Výstavy v Paříži začal mít František závažné zdravotní potíže. Trpěl opakujícím se zánětem nervů a dýchacími potížemi, z nichž se později vyvine bronciální astma. Podstoupil léčbu v Mariánských Lázních, ale nějak zvlášť mu nepomohla, díky jeho dychtivosti po práci. Po návratu se stal navíc děkanem architektury na ČVUT v Brně, kde byl velmi plodný a namaloval spousty obrazů.
Dne 10.července 1952 však podléhá svým zdravotním potížím. Přišly se s ním rozloučit stovky přátel, mezi nimi osobně i jinak plachý Petr Bezruč. František Hlavica, poctivý a pracovitý umělec, jemuž práce byla radostí, byl 20.7.1952 uložen do rodinné hrobky ve Vsetíně. Posmrtná maska, odlitá do bronzu, po léta zdobila jeho hrob. (po sametové revoluci ji někdo ukradl).
Vypracoval Lukáš Res
Copyright © ZLINSPORT.CZ, 2011 | Sdílet